Ruční háčkování

Ruční háčkování

Kombinací základních druhů ok, ke kterým patří zejména pevné a řetízkové oko a sloupek, se tvořily např. pikotky nebo pecičky. Z těch pak vznikly nové druhy stehů – pikotový,hvězdový, tuniský, ruský a pod., které byly základem pro mnoho zvláštních háčkovacích technik, ze kterých jsou některé dodnes známé. Patří k nim např. háčkování:

• Bosenské - vzhledově připomínající tkaninu
• Tuniské – podobné pletenině
• Irské – vzniklo v roce 1845 ve snaze napodobit benátskou paličkovanou krajku. Irská krajka bývá považována za vrchol háčkovacího umění. Plastické háčkované motivy jsou na textilii spojované jednotlivými nitěmi. 

Háčky (háčkovací jehly) se používají nejčastěji z kovových materiálů, známé jsou také bambusové nebo háčky z plastických hmot. Podle tloušťky se číslují od nejjemnějších 0,1 po nejtlustší velikost 16.

Příze na háčkování jsou zásadně skané, se zákrutem zpravidla o 20-30 % vyšším než např. u tkalcovských přízí. Nejpoužívanější jsou bavlněné ( mercerované a opalované), známé jsou také různé směsi s vlnou a (v závislosti na modě) např. směsi s přiskávanou pokovovanou nití.